Rozhovor s Hankou Volejníkovou, přímou žačkou Ludmily Mojžíšové - "Cílená fyzioterapie příznivě ovlivňuje ženám vjem z porodu"

Hanko, Ty jsi přímá žačka Ludmily Mojžíšové a v současné době jsi profesně nejdéle působící fyzioterapeutka se zaměřením na gynekologickou fyzioterapii. Kdy proběhlo vaše první setkání?

Já jsem poprvé byla na praxi u Ludmily v roce 1984 a to ještě v té době nikdo nevěděl, že tato metoda funguje. Velkou roli, proč jsem se s Ludmilou setkala, sehrál kongres v Bratislavě „Rehabilitace a léčebná tělesná výchova v gynekologii a porodnictví“.  Z porodnice fakultní nemocnici v Brně, kde jsem pracovala, mne na kongres poslali prezentovat výzkum, který jsme dělali společně s ústavním internistou. Výzkum sledoval těhotné ženy se srdečními vadami . Tyto ženy byly hospitalizovány cca 14 dní až měsíc na začátku těhotenství, v polovině a měsíc před porodem. Internista je sledoval a já jsem dělala přípravu k porodu a těhotenské cvičení. A právě na tomto kongresu poprvé zaznělo z úst doc. Čecha, že v Praze se pokouší léčit funkční ženskou sterilitu pomocí rehabilitace. Jednalo se o dnes již slavný záznam vyšetření a terapie asi 105 žen, které Mojžíšová měla v péči.

Jaké vlastně byly začátky Ludmily Mojžíšové s léčbou žen, které nemohly otěhotnět?

Mojžíšová pracovala na FTVS v Tyršově domě na rehabilitaci, kde zprvu léčila studenty. Léčila velmi úspěšně, a proto jí navštěvovali rodinní příslušníci studentů, jejich partnerky apod. V té době nebyl systém žádanek jako dnes, takže kdo přišel a byl ochoten čekat v čekárně, Mojžíšová je vzala.

Její úplně první žena, která po její péči otěhotněla, byla paní učitelka s vertebrogenními potížemi. Byla 8 let léčena pro neplodnost. Po terapii u Mojžíšové otěhotněla. Mojžíšová si to poznamenala a spojila se s doc. Čechem, kterého znala z mládí z atletiky. Doc. Čech pracoval u Apolináře a záměrně jí začal posílat ženy, které nemohly otěhotnět a u kterých ze svého pohledu gynekologa nic neshledal. Jednalo se o funkční sterility, nebyly tam žádné srůsty, neprůchodnosti. Výsledky pak prezentoval na kongresu. A na tom kongresu jsem za ním o přestávce přišla a představila jsem se mu a jakou práci dělám.

A jaké byly Tvé začátky?

Chodila jsem na praxi do porodnice do Prahy- Podolí, kde kdysi pracovala v Ústavu pro péči o matku a dítě Běla Friedländerová. Spolu s prof. Jiřím Traplem vypracovala metodiku cvičení pro matky před porodem a po porodu; v ústavu vedla také kurzy cvičení. Běla mě nadchla a přála jsem si v oblasti gynekologie a porodnictví pokračovat. Pak jsem pracovala v lázních v Karlových Varech, kde jsem měla přísun žen s gynekologickými potížemi, cvičila jsem těhotné ženy v nemocnici a věnovala jsem se jim.

Takže jsi se věnovala gynekologické rehabilitaci ještě před setkáním s Ludmilou Mojžíšovou?

Ano. A když jsem odcházela z Karlových Varů do Brna, snažila jsem se dostat do porodnice. Což se mi povedlo, pracovala jsem v porodnici FN v Brně 12 let.

A jak to vypadalo na stážích u Ludmily Mojžíšové?

Celkem půl roku jsem stážovala u Ludmily. Problém bylo, že moc nemluvila. Nechala mne dívat se na to, co dělá, jak pracuje, ale nic nevysvětlovala. Když jsem se jí na něco zeptala, tak někdy odpověděla a někdy ne. Byla taková trochu podivínka, ale na to měla svůj nárok. Takže některé věci jsem se dozvěděla od ní, některé jsem si musela vyhledat.

Hanko, za půl roku oslavíš 80. narozeniny. Ty ve svém úctyhodném věku stále pracuješ, školíš, je to neuvěřitelné a díky za Tebe. Prosím, jak vnímáš metodu Mojžíšové dnes? Jak se na ni dívají dnešní lékaři? Jsou rozdíly v době?

Ano, občas se stane, že jsou lékaři k metodě Mojžíšové skeptičtí. Víš co je zajímavé? Vetšinou jsou to mladší ročníky lékařů. Jsou často plní pýchy, že jsou doktoři, kteří znají všemožné invazivní vstupy do ženského těla. Jiný přístup je pro ně sci-fi. I se stane, že se ženě, která si jde pro žádanku na Mojžíšovou, vysmějí, že přeci nebude něčemu takovému věřit, že to není žádná léčba.

Všeho do času, když otěhotní, nezbývá jim nic jiného než měnit svoje zorné pole.

Na druhou stranu existují lékaři i v IVF centrech, kteří přišli na to, že je pro ně výhodné, aby žena měla současně terapii dle Mojžíšové. Protože oni nemají problém oplodnit vajíčko, problém je, aby se vajíčko uhnízdilo. Ti chytří z nich přišli na to, že se snáze vajíčko uchytí (a jejich práce je tak úspěšná), když dochází na specializovanou fyzioterapii.

Mojžíšová totiž přes vegetativní nervy uvolňuje spazmy, působí na dělohu, děložní krček, pochvu a obstarává optimální napětí. Žena po terapii Mojžíšové má dělohu ve správném napětí. Žádné spazmy, vše je v pořádku – a když lékaři provedou transfer, vajíčko se má kam uhnízdit.

Proto ráda beru do kurzů lékaře, aby viděli, jak pracujeme. Aby pochopili, co se děje s klientkou, kterou na fyzioterapii pošlou.

...v tomto momentu pípne Hance SMS, kterou čte nahlas a směje se – "Paní Volejníková, teď jsem si dělala těhotenský test a je tam vidět i druhá čárka! Tak nezbývá než čekat..."

To je krásná zpráva, v kontextu posledních slov více než výmluvná. Fyzioterapie je v tomto opravdu nádherná práce.

Této ženě jsem zakázala dělat si těhotenský test dříve než týden po vynechání menstruace, tak evidentně nevydržela. (smích)

Když žena otěhotní, jak dlouho zůstává ve Tvé péči?

Ženy mne navštěvují po celou dobu těhotenství. A mám zaznamenáno, že terapie příznivě ovlivňuje ženám vjem z porodu. Sdělují mi – „Na to, jak mne strašili, že to bude hrozné, tak to vůbec hrozné nebylo. Ano, bolelo mne břicho, ale za 3 hodiny jsem v pohodě porodila.“

Hanko, jak moc se změnil věkový průměr žen, které k Tobě docházely před 30 lety a které chodí dnes? 

Dříve ke mne chodívaly ženy, kterým bylo mezi 20-26 lety. Tyto ženy se cítily být staré. Žena, která neotěhotněla do půl roku, už řešila svůj stav. Situace dnes? Však víš sama, dnes není výjimkou, že přicházejí ženy okolo 40 let. Velmi se posunula věková hranice. Mám vypozorováno, že čím starší žena je, tím déle musí cvičit, tím déle musí docházet na terapii. Mojžíšová určila 6 návštěv, tedy terapie půl roku. Já tento čas ponechávám taky, abych mohla vzít do terapie další. Musí prostě cvičit. A mám zajímavou zkušenost - když ta žena opravdu chce, snaží se, tak nakonec opravdu otěhotní. 

Moc Ti děkuji za rozhovor s Tebou a za nás všechny Ti děkuji za Tvou úctyhodnou práci, kterou pro ženy a pro náš obor děláš.

Marika Bajerová

foto: Pavel Karas